Na našich akcích se snažíme vytvořit prostor, ve kterém budou moci děti přebrat zodpovědnost sami za sebe. Je to pozvánka ke hře, kterou si mohou sami utvořit. A pokud tomu tak chceme říkat – svobodně zlobit. Rodičům a dospělým chceme nabídnout prostor, ve kterém nikdo nikoho nebude soudit. Ve kterém mohu nechat proudit emoce a zakusit to, jaké to je, nemuset mít vše neustále pod kontrolou.
Chceme zprostředkovat formativní zážitek všem zúčastněným – nabídnout útočiště, ve kterém je možné jen tak být.
“Lepší je mít zlomenou kost než zlomeného ducha”
Zodpovědnost za dětský život je dnes podle zastánců “adventure playgrounds” a volné hry pevně v rukou rodičů a plánovačů. Děti vodíme do jim vstřícných prostředí, kde se mohou houpat na houpačce, klouzat na skluzavce nebo stavět bábovky. Odsouváme je do míst, kam patří a nabízíme předem dané možnosti. Nedáváme jim skutečnou svobodnou možnost volby – co je lépe připraví na život? Trochu riskování a zlobení, nebo kvíz správných možností?
Naším záměrem je vytvořit fyzický ale i myšlenkový prostor, ve kterém bude možné bezpečně debatovat o tom, jaký svět bychom kolem sebe chtěli mít.
Papírové krabice, karton, papír všeho druhu, barvy, voda a vše, co děti na místě najdou.
S předměty je dovoleno cokoli. Tvořit, bořit, stavět, zkoušet. Fantazii se meze nekladou.
Vycházíme z myšlenky “adventure playground”, ve kterých je dítě/účastník tvůrcem prostoru, vytváří si vlastní pravidla, může rozhodovat samo o sobě, přijímat vlastní rizika.
Svobodná hra podle nás zahrnuje zkoumání i porušování pravidel nastavených společností – a vytváření vlastních. Zkoušení scénářů. Konstrukci i destrukci. Zkoušet, co je a není možné. To dospělou optikou může občas vypadat jako anarchie, chaos, rebelie – hra může být hrubá, agresivní, špinavá, upatlaná, hlasitá a nemusí se nám líbit. Podle psychodynamického přístupu při hře dochází k čištění. Vybíjení zaseknuté energie a nahromaděného stresu, které musí ven. Prostor pro volnou a svobodnou hru může mít terapeutický a formativní účinek. Jak pro dítě tak dospělého, který je pozoruje.
Za podporu děkujeme:
Gabriel Loci
